Přestože se jedná o nedoceněnou klasiku, je film řazen mezi dvacet nejlepších neo-noirových thrillerů 70. let. A je to film, z něhož se v pozdějších desetiletích hodně čerpalo, i když odkazuje na některé starší filmy o bankovních loupežích. A to je jeden z důvodů, proč je příběh a zejména charaktery postav dnes poměrně známé a vývoj děje do značné míry předvídatelný. Role bankovního lupiče se s chutí ujal
Walter Matthau v domnění, že se tak zbaví nálepky komediálního herce. V době svého uvedení však film neměl zrovna na růžích ustláno. Mezi režisérem Donem Siegelem a Walterem Matthauem vznikly spory a zejména Matthau se o filmu nevyjadřoval příliš pochvalně. Studio Universal nakonec o film ztratilo zájem a brzy byl stažen z kin. Z dnešního pohledu se však jedná o vynikající filmařský počin Dona Siegela, který navazuje na jeho mimořádně úspěšný film s Clintem Eastwoodem Drsný Harry (1971). Siegel byl zkrátka úspěšný, a tak je osudu tohoto filmu věčná škoda. Matthau tedy v neobvyklé roli lupiče a drsňáka. Už to je samo o sobě přitažlivé. Navíc když bankovního lupiče nehledá ani tak policie, jako spíš mafie, které uloupené peníze patřily. Takový námět vždy vzbudí určité divácké sympatie a zvědavost.Více
martin-mickey-stusak
10.02.2024
