To je náhodička, že Charlie, který mi padl do oka jen pár dnů po našich Vlnách, nabízí zajímavé srovnání, jak něco tematicky podobného dělají v USA. Nicholsův snímek nepůsobí zdaleka tak naléhavě a vlastně není vůbec napínavý, je to komediálně laděná konverzačka, která nám svoje hrdiny necpe jako brilantní zástupce nejlepší země světa zachraňující nějaké nebohé oslomrdy zpod ruského útlaku, ale nahlíží na Charlieho a spol. jak se sympatií, tak se satirickým úsměškem. Právě v důsledku nejasného poselství, způsobeného lavírováním mezi oběma polohami, může pro někoho celkový dojem vyznívat polovičatě a neuspokojivě, ale mě právě tohle na filmu bavilo. Při poslechu Sorkinových vybroušených dialogů a monologů (zvlášť v podání nikdy neselhávajícího PSH) si člověk uvědomí, že pořádně břitkou slovní výměnu, kde se v každé větě schovává nějaká narážka nebo slovní hříčka, u nás nikdo moc neumí. Největší problém filmu paradoxně představuje sám Charlie, respektive
Tom Hanks, který je až příliš charakterním hercem na to, abych mu věřil ležérního sukničkáře, který permanentně frčí na chlastu, koksu a děvkách. Tohle byla role pro vyžilého prasáka typu Charlie Sheen, pak by to celé působilo o stupeň lépe. 74 %