Terry Gilliam patří mezi ty režiséry, kteří ve svých filmech rádi pouští svou fantazii na plné obrátky a ukazují, že se v jejich hlavách dějí velice bizarní věci. Tak to alespoň vypadá v jejich filmech. Převážně v těch Gilliamových. V tomto snímku se režisér vydává do (nejspíš) nepříliš vzdálené budoucnosti, kde podobně jako ve filmech "1984" nebo "451° Fahrenheita" vše řídí systém. Hlavní hrdina patří do "armády" úředníků a pronásleduje ho tajemný sen o neznámé ženě, která možná patří do skupiny teroristů, kteří nechtějí být řízeni nesmyslným systémem. Režisér svojí budoucnost nevidí nijak růžově a interiéry budov jsou plné šedých sloupů nebo spousty (opravdu spousty) různých hadic, trubek a jiného harampádí. Kanceláře by nemohl obývat nikdo, kdo trpí klaustrofobií a pracovníci se přetahují o jeden stůl, i když jsou jejich kanceláře rozdělené zdí. Pokud jste viděli novější režisérův snímek "12 opic" uděláte si snadno představu o tom, jak režisér vidí budoucnost. Oproti "12 opicím" je tento snímek pojat trochu komediálněji, což dost vyvrací konec. Je to rozhodně zajímavý film a
Jonathan Pryce podává velice dobrý výkon stejně jako ostatní herci ale přeci jen je dost dlouhý a ke konci dokonce zdlouhavý a "obyčejného" diváka nemá šanci zaujmout či dokonce pobavit. A jestli se vám líbilo "12 opic" nutně to neznaméná, že se vám bude líbit "Brazil", i když tu je určitá podobnost.Více
