Majstrštyk Mistra Friče z roku 1964. Dost lidí, vinou filmu o Švejkovi, vidí 1. světovou válku jako jednu velikou legrace. Ti lidé nečetli Švejka pod heslem "proč to číst, když je to v TV ? ". Kdyby tak učinili zjistí, kolik vážných míst má Hašek ve své slavné knize. V květnu 1918 probíhalo vracení množství zajatců z Ruska. Zem měla za sebou Leninův Brest Litevský mír, před nímž byl Lenin tajně dopraven z Německa v zaplombovaném vagonu. Ne všichni čeští vojáci v zajetí se vydali po Magistrále na dlouhou cestu domů. Film líčí jednu ze dvou větších vojenských vzpour v C a k armádě. Jedna byla v Boce Kotorské a druhá v malém městečku Rumburk, které si zahrálo i v tomto filmu včetně jeho obyvatel. Předlohou je scénář Jiřího Procházky , pozor , neplést si jej s mnohem nadanějším Janem Procházkou, a spisovatele Jiřího Frieda. Jiří Procházka "proslul " jako hlavní scénárista Majora Zemana. Voják Noha byl ve skutečnost mladík, stejně tak jako jiní . Duší vzpoury byl mladý vzdělaný poddůstojník Stanko Vodička. Myslím, že navrátilci měli dva hlavní zájmy: nevracet se na frontu v té době zuřila ještě italská krutá fronta, zejména v Dolomitech, a dostat zadržený lénung ( žold). O nějakém velkém socialismu , myslím , nemohla být řeč. Zůstat za větrem samozřejmě chtěli důstojníci, kteří raději bojovali v bordelu než v zákopech. Ruští navrátilci měli bohaté zkušenosti a jistě viděli i "plody" revoluce. Frič volil jako vždy dobře herečky a herce. Nevadí mi, že v té době bylo geniálnímu panu Deylovi téměř 60 let ( zemřel v roce 1967), stejně geniální pan Sovák nebyl už záklaďák. Tehdy stále mladý
Jan Tříska zahrál mistrně mladé ucho. Pan Raušer jako velitel byl úžasný ( pan Raušer , jestli to nevíte, zemřel na jevišti). Stejně tak primitivní zupák v podání pana Řandy byl velmi reálný. Žen tam moc nebylo, v rakouské armádě , s výjimkou pojízdných bordelů tzv. puffů, ženy ještě moc nesloužily. Pan Frič vsadil na velmi populární Jiřinu Bohdalovou a ta ukázala spojit humor s hořkostí. Zazpívala i "hašlerky", tu jednu Když jsme byli v Itálii zpíval V. Burian ve filmu U snědeného krámu. Paní Bohdalová neoplývá velkým hlasem, ale zde to nevadilo, Růže severu, to nebyla opera La Scala. Ve filmu zahrál jednu ze svých téměř posledních rolí Ladislav Herbert Struna ( zpívá tam Stará, stará chystej díru..) Je neprávem zapomenut, byl to vynikající a velmi výrazný herec. Film se dá pořád koukat, byť jako většina historických filmů, není zcela přesný. Představuji si, co by s tím udělali Mistři" sedmdesátých let. No, nezapomínejme na hudba Dalibora C. Vačkáře. Holt pan Hašler byl z dnešního hlediska hitmaker, a to i bez počítače a syňtáků. Zkrátka je to dobrý film
serial
Nultá hodina
[64%] (fantasy, dramat, thriller)
- Old Clockmaker
1 epizóda, 2013
