Já bych dal 5/10, a to proto: Petersenův Poseidon měl údajně uzavírat režisérovu volnou „vodáckou“ trilogii (Ponorka, Dokonalá bouře), bohužel z ní vychází jako nejhorší kousek, i když je zde pojetí vody jako jedné z hlavních postav příběhu (podobně jako je tomu v Twisteru s tornádem) docela osvěžujícím a přidává to filmu na zběsilém tempu (škoda ale, že snaha o budování napětí katastrofálně nefunguje). Oceňuji Petersenovu snahu obrátit remake klasického dobrodružného filmu z roku 1972 Dobrodružství Poseidonu na ruby se vším všudy a snahu o co největší realističnost, ale pokud v jedné scéně vidíme drtivé následky velké vlny, kdy po palubě zběsile pobíhají lidé, hasí se navzájem a jsou zakrvavení od hlavy k patě, nesměli bychom vidět v té následující až komiksově nadsazené chování jednoho z hlavních hrdinů. Zatímco původní Poseidon měl kolem dvou hodin, hlavní postavy se v něm vydávali na záď, aby se mohli dostat ven a dostatečná část filmu byla věnována expozici hlavních hrdinů, Petersonův remake má docela svižnou hodinku a půl, hlavní hrdinové se chtějí dostat na příď a expozici je věnováno necelých deset minut filmu, což se může zdát jako navození situace, ve které jsou sami hrdinové, na diváka (zmatečnost, nepřehlednost mezi postavami, postupné seznamování), ale to by ty postavy musely být aspoň trochu živelné a nesmělo by se jednat jenom o přehlídku figurek z katastrofických filmů, u kterých je hned od začátku jasné, kdo se napraví a kdo umře, kdo přežije a kdo se obětuje. Plus znalost originálu je navíc na škodu, protože místo problémového kněze tady máme starostu a hasiče, dívku se svým bratrem nahradila matka se svým synem, starého pána s manželkou homosexuál, který si začne rozumět s jednou mladou dívkou (a která umře úplně stejně jako ona manželka z originálu), nerudného egoistu zde zastupuje profesionální pokerový hráč a selfmade-man atd., potěší akorát několik variací na původní snímek (místo ručkování po hadici zde máme ručkování po žebříku, ale podstata zůstává stejná, nezdolává se obří konstrukce ve vodě, ale nad ní apod.). Navíc film sám o sobě je jenom přehlídka těch největších možných klišé, od černochů s blondýnkami po zhrzené homosexuály a napravené sobce až k hrdinnému obětování, klaustrofobní postavu v nevhodnou chvíli a uřvaného malého fakana (po herecké stránce to není o nic lepší, Kurt Russel zde předvádí neskonalou křeč, Richard Dreyfus se vyloženě baví na úkor filmu a
Emmy Rossumová je neskutečně sexy, ale to je všechno). Příšerné dialogy, v nichž si hrdinové vylévají srdíčko, nepoznávají bývalého starostu města a mají svá tajemství, postupem času odkrývaná, přidávají na celkové komičnosti a nepovedenosti filmu. Pokud nový Poseidon stojí za pozornost, je to leda kvůli povedeným trikovým záběrům, které jsou ale ve většině případů samoúčelné a zhola zbytečné, vyvedeným zvukovým efektům, které dodávají dílu na působivosti, a hudbě Klause Badelta, který se snaží, seč může a pohání ten obří kolos kupředu, jenže mu to není vůbec platné, když Petersen není schopen natočit ani jednu scénu skutečně napínavě, klaustrofobicky a tak, abychom měli zájem a strach o hrdiny toho zbytečného filmu. Je smutné, že film od zručného režiséra, který mohl nabídnout víc než jen letní popcornovku na jednu zhlédnutí a rychlé zapomenutí, skončil jako Speed 2.
