TV archiwum

Gayská obětí, polibky a intimity za zvuků wagnerovské hudby, to je hodně nezvyklé. Bylo by zajímavé, jestli si někdo něco takového opravdu cíleně vyzkoušel: tahle muzika se se svou pompézní monumentálností k intimitám moc nehodí... Tím ale všechna mimořádnost končí. Film o rodině Wagnerů je příkladem těch nejtuctovějších filmů, které mají za úkol připomenout a popularizovat historické osobnosti či události. Důraz na dobové kostýmy a dobová prostředí, co nejjednoznačněji vykreslené postavy, jejich prostinké dialogy, co nejjednodušeji popsány jejich myšlenky, motivace i činy. Úkolem diváka není přemýšlet, ale bezvýhradně přijmout takovou interpretaci osobností a událostí, jakou tvůrci (či financiéři) považují za správnou. Mnohdy zjednodušení, která měla divákům usnadnit pochopení podstaty, je ve skutečnosti zavedou k nepochopení a přijetí neživotného čítankového schema. Z minimálních až žádných diváckých reakcí zde, na IMDB i CSFD je jasné, že tenhle film nezaujal - právem. Zřejmě je opravdu zdokumentováno, že Wagnerův syn Siegfried udržoval homosexuální vztahy po celý život, dokonce i potom, kdy byl v 45 letech donucen se oženit. Zároveň měl ale čtyři děti. Těžko říci, zda vztahy s muži u něj nepramenily z hrůzy z žen, již jeho panovačná matka byla jistě schopna vypěstovat, a nikoli ze skutečné homosexuální orientace. Upřímně řečeno: ono je to celkem úplně jedno.