Nevím proč jsem byla překvapená, že v šedesátých letech byla společnost udivena z invalidního vozíku. Už přece paní Müllerová na něm vezla Švejka k odvodu. Ale věřím, že to tak bylo, jen nám to už dnes přijde normální. Dobře, s dýchacím přístrojem to běžné není, ale i tak.
V každém případě, hlavní hrdina měl na manželku neskutečné štěstí. Také mohl skončit v podobném zařízení jako byla ta úděsná německá nemocnice.
Andrew Garfield se snažil, i když stále vypadá jako by se mu zaběhlo oblíbené štěně. Potěšil Tom Hollander a Hugh Boneville, Andy Serkis zvládl řemeslo. Pár slz na konci, ale vlastně proč? Vždyť vlastně všechno dobře dopadlo.